A jak to mám s výživou já?

Striktně nedodržuji žádný směr, ale prošla jsem si mnohými z nich, vyzkoušela si je, abych věděla, co to dělá s mým tělem a jak se u toho cítím... Takže velice ráda sdílím své zkušenosti se svými klienty, kamarádkami a se všemi lidmi, co se o to zajímají. Nutno říct, že nikomu žádný směr nevnucuji. Když vidím, že má někdo o určitý směr zájem a chce vědět informace, ráda je sdílím. Ale doby, kdy jsem lidi přesvědčovala, že by měli jíst zdravě, jsou pryč. Každý, stejně jako já, si na to musí přijít sám.
A některé lidi k tomu většinou dovedou až zdravotní problémy. Teprve v tuto chvíli jsou ochotni stravu řešit, ale do té doby je to nezajímá. Je to zvláštní, přirovnávám to k tomu, že když bychom do auta dávali špatný benzín, brzy se nám zadře, zničí. Stejně tak je to s námi, opravdu jsme to, co jíme. S tímto výrokem naprosto souhlasím. Když jsem chodila do běžného obchodu, často mi bylo skutečně smutno z toho, co jsem viděla u lidí v košíku. Dostávalo mě to až do depresí a stejně i to, že každou věc dávají do igelitového sáčku. Ty doby jsou naštěstí pryč, prožila jsem si z toho i úzkostné stavy, ale řekla jsem si, že takhle žít nemůžu! Bralo mi to mou krásnou pozitivní energii. A pak jsem ji nemohla předávat dál svým klientům a svému okolí. Takže kdo za mnou přijde, moc ráda mu předám své znalosti a zkušenosti, z oblasti zdravého stravování nebo celkově udržitelného životního stylu.

Já sama jsem si vyzkoušela hodně směrů, od "všežravce" až po vegana. Cítím se velice dobře na rostlinné stravě. Ale za vegana se nepovažuji. Jelikož nikdy nevím, co mě v životě potká a co moje tělo bude třeba jednou potřebovat. O stravě ale vždy přemýšlím takto: rostlinná strava - kde a jak byla vypěstována, živočišná strava - kde a čím byla zvířata krmena a jaký měla život, kdo se o ně staral a jak. Celkově je pro mě důležité, odkud strava pochází. Dávám samozřejmě přednost produktům lokálním a moc ráda znám jejich původ nebo i pěstitele, chovatele, samozřejmě ne vždy to je možné. Velice často však sbírám i to, co nám příroda volně nabízí a z těchto surovin mám vždy radost největší. Nedávno jsem si nasbírala třeba vlašské ořechy.

Co se týče mého stravování, poslouchám své tělo. Když se na něj totiž dobře nacítíme, víme, co potřebuje. Vyhýbám se hlavně průmyslově zpracovaným potravinám, tedy i cukru a bílé mouce, dokonce i bílé rýži. Jinak vařím moc ráda vegansky, vegetariánsky, baví mě pestrost - barevnost jídel a nových chutí. Jím hodně zeleniny a když mám chuť na sladké, často si dám už jen ovoce, zejména české. Citrusy se poslední roky v mém jídelníčku také téměř nevyskytují. Peču zejména vegansky, často bez lepku a cukru, samozřejmě ne vždy to jde. Však uvidíte, na stránky budu čas od času sdílet svou tvorbu. Většina mých receptů se zakládají totiž na tom, co právě dům dal... a často vznikne věru dobrota! Je to o zkušenostech a o tom zkoušet nové chutě z dostupných surovin.

Jak popisuji výše, cukr jsem téměř vyloučila. Ten klasický bílý již před mnoha lety a vlastně se snažím i ty zdravější formy omezit. Stále je to totiž cukr, který vězte pro naše tělo prospěšný není, jen my si to vždy snažíme odůvodnit... Když se totiž podíváte na složení výrobků v obchodech, je to tristní, cukr je téměř ve všem! A tak jsem všichni chtě nechtě závislí na cukru. Když se podíváte do minulosti, naši předkové jedli mnohem více přirozené produkty bez cukru a my máme cukr ve všem. A k tomu jíme hodně průmyslově zpracované potraviny a jsme na nich nevědomě závislí. Tuto závislost jsem měla i já! Dnes, když projdu kolem klasické čokolády, necháváme mě to naprosto klidnou, když vím, jaké je její složení. Pracuji totiž vědomě na tom, co jím a přemýšlím, co moje tělo přijímá.

Zkuste to i Vy! Pokud si nevíte rady, obraťte se na mě, moc ráda Vám s tím pomohu. Je to proces, ale jde to, mám to vyzkoušené sama na sobě i na svých klientech a to mi věřte, že zrovna třeba já sladké skutečně miluji.