Už jako malé děvče jsem s netrpělivostí očekávala, až nastane víkend a my budeme moci opustit město a navštívit přírodu. Chalupa na venkově mě naučila přírodu poznávat a milovat. Bytí venku mi dávalo svobodu, skrze přírodu se totiž dokážeme vracet sami k sobě, ke své podstatě. Pro člověka je přirozené být v souladu s přírodou, jen my jsme se od ní odklonili a teď se k ní mnozí z nás opět učíme vracet.

V přírodě jsem napojená vždy sama na sebe, přináší mi to pocit štěstí, toho vnitřního, pocit že žiju a jsem. Cítím svobodu a lehkost. Lehkost myšlenek. Příroda je dar, vážím si jí, snažím se k ní chovat s úctou jako ona s úctou přichází ke mně a nabízí mi její dary. Dary, které ničím nemůžeme zaplatit. Čistý vzduch, moudrost, východ slunce, vítr, voda, luhy, háje, lesy, stromy, její plody - divoké bylinky, bobule, jiné ovoce přirozeně se vyskytující v přírodě, vůně, zvířata kolem nás a jejich bezprostřednost, západ slunce, hvězdy... Je to nádhera a moje srdce plesá štěstím, když mohu být její součástí, spojuji se skrze ní se svou duší, se svou podstatou. Cítíte se v přírodě také tak? 

Zkuste se vždy, když tam chvíli budete, s ní propojit. Když kráčím nebo jen tak jsem v přírodě, jsem více u sebe, myšlenky volně plynou, vnímám sebe, pozoruji vnější svět a naplňuji ten vnitřní. Miluji všechna roční období, každé je okouzlující, vnímám dynamiku a odlišnost. Odlišnost vůní, které rozpoznávám již od dětství a které mi ho začíná opět připomínat. 

Vnímám cykličnost a dynamiku přírody jako ženskou energii, která je okouzlující, léčivá, plná síly a lásky. Teď v dospělosti si toho však vážím víc a víc, kdykoliv se totiž na přírodu napojím, cítím se zdravá a plná životní energie. V létě chodím často bosa, bosa v ranní rose, protože skrze naši zemi dokážeme přIjímat její energii, čímž zlepšujeme své fyzické i duševní zdraví, ano je to právě spojení se zemí, které nám může poskytnout úlevu od stresu. Často si nohy vkládám do potůčků - je to poklad, je to vzácnost, usrkávám vodu z přírodních pramenů, každá chutná úplně jinak, tak svěže a plně, užívám si paprsky slunce, hlavně když se ráno probudím v přírodě, hřejí a vytvářejí teplo kolem mě. 

Ráda se probouzím v přírodě, spím tam velice často a vnímám, když se probouzí, zpěv ptáků naznačuje, že přichází ráno a to člověka vždy velice uklidní, že den je již na blízku a může se ponořit do jiného spánku, toho klidnějšího. Jako lovci jsem nastaveni podvědomě na noční hlídku, vnímám to u sebe často, když nocujeme v přírodě kolektivně, vždy jeden podvědomě "drží hlídku", máme to zkrátka zakodované, ale s přicházejícím ránem se to rozpouští a člověk se může hlouběji ponořit do spánku v přírodě. Nabíjí mě to, je to ten nejúčinnějsí lék na mou duši. Pozoruji stromy ve větru, objímám je, mají krásnou energii, uvolňují terpeny, které mají blahodárný účinek na náš organismus. 

Pozoruji zvířata ve své přirozenosti, jsem, jsem šťastná, jsem v přítomném okamžiku. To je podstata života. Být tady a teď. Minulost není, budoucnost ještě není, účím se být v přítomnosti. Sbírám vše, co nám příroda nabízí, bylinky, ostatní plody, vše je všude k mání, ta chuť se nevyrovná nikdy chuti plodů, které Vám nabízí obchody. Zajistíme si tedy přirozeně, sezónně a dokonce i lokálně potřebné vitamíny a minerály, příroda nám posiluje tedy i přirozenou imunitu, važme si ji, chovejme se k ní tak, jak bychom si přáli, aby se chovala ona k nám. Hýčkejme ji, chraňme ji, chraňme zvířata, nerušme je v jejich domově, oni tam patří, my jsme tam na návštěvě. Buďme v přírodě v tichosti a uvidíte, co se Vám vše odhalí. Pozorujte to. Odnášejme si odpadky, které jsme si přinesli, buďme prosím vědomí a příroda nám to v dobrém vrátí. Tak jakou dáváte lásku sobě, takovou láskou se Vám odvděčí i příroda. Vím to, mám to vyzkoušené a děkuji za ty okamžiky.